HOME delitko O KAPELE delitko GALERIE delitko GALERIE delitko GALERIE delitko KONTAKT konec

CHUDINKOVÉ

Kaďour

Milan Znojemský - Kaďour
zpěv, foukací harmonika
Max

Jiří Rohan - Max
zpěv, 12strunná kytara
Jařénka

Jarmila Mücková - Jařénka
zpěv, kontrabas



ZÁJMOVÉ SDRUŽENÍ PRO ZESUROVĚNÍ TRAMPSKÉ PÍSNĚ
Vzniklo, původně jako tříčlenné a výlučně pánské, v roce 1973. Podnětem bylo hecování některých členů tehdejšího PACIFIKU, s nimiž jsme se poznali při vodácké spanilé jízdě po Vltavě. Důsledkem nekultivovaného zpěvu u večerních ohňů bylo vybídnutí k vystoupení před publikem, což jsme vzali jako znamenitou taškařici. Schválně, co to s lidmi udělá? Lze říci, že v tomto duchu pokračuje naše snažení dodnes.

Proč CHUDINKOVÉ? Pomineme-li striktní odpověď: A proč ne! – je vysvětlení řada – jednak nás takhle nazvala Helena Maršálková při prvním vystoupení v Malostranské besedě, kdy na dotaz pořadatelů po názvu skupiny a našich rozpacích prohlásila: To jsou takoví chudinkové, že ani žádné jméno nemají! Později, po zvážení vlastní fyzické omšelosti, jakož i mentální a ekonomické nedostatečnosti, jsme název shledali přiléhavým a děláme vše pro to, abychom ho byli právi. Další zdůvodnění, vycházející z banálních skutečností jako je nedostatek kondice, stav manželský, olysalost atp., případně z prorocké jasnozřivosti týkající se vývoje ekonomické situace, jsou k publikování nevhodné. Ostatně, ze dvou možností: Superman nebo chudinka je rozhodnutí nasnadě (v Čechách).

Od roku 1974 se ustálilo nástrojové obsazení – sólová kytara, doprovodná kytara, kontrabas a občas foukací harmonika. Zpěvních produkcí se radostně účastní všichni (ze všech sil). Z téže doby pochází, lze říci tradiční, lpění na dámské obsluze kontrabasu, což je výsledek pudové snahy kompenzovat určitou jednotvárnost vizuálního dojmu, o oživení vokálního projevu ani nemluvě.

Zhruba od roku 1975 tvoří repertoár převážně vlastní písničky, případně vlastní texty na převzaté (ukradené, ale námi) melodie. Snaha po, mírně řečeno, rozvernosti textů vyplývá z výše zmíněných handicapů.
Z „oficiálních“ akcí trampské a folkové muziky jsme hráli na PORTĚ, v Malostranské besedě a v klubu Na Petynce, na pražském Výstavišti, na Hajnovce, na večerech trampských písní po vlastech českých, ba i v Bratislavě, a na přehlídkách a festivalech v Horním Jelení, na Jizerské notě, Smiřickém hrnci a také na I.-III. Ročníku Svojšického slunovratu.

Jak léta kráčela, odcházeli a přicházeli kamarádi na postu doprovodné kytary. Zásadní chudinkovská tradice – dámská obsluha kontrabasu – zůstává zachována do současné doby, kdy se Chudinkové presentují ve třech (sólová kytara, kontrabas, občas foukací harmonika) na víceméně pravidelných večerech v klubu "BIOGRAF", na Plzeňské 210, Praha 5 - Košíře (kdysi kino "Na Zámečnici") a nepravidelně kam nás pozvou.